12.-14.8.2005 - Fryštácký dogtrekking 2005 ..:: fotogalerie .. itinerář + mapka .. pamětní list

Abych řekl pravdu, před tím než jsem se rozhodl, že se Sunny vyrazím na dogtrekking, jsem přemýšlel, jak to asi bude probíhat anebo jestli to zvládneme. Po našem prvním „trekku“ bych už znovu neváhal ani chvíli. Pro všechny, kteří uvažují, že by to zkusili … zkuste to a už vás to nepustí! Je to opravdu krásný sport, při kterém se utuží vztah jak mezi člověkem a psem, tak v kolektivu, který se při podobných akcích chová jako jedna velká rodina. Dogtrekking se mi dostal do povědomí již před 3 lety, ale pouze v souvislosti s tím, že jeden ze psů z naší chovatelské stanice - Gody Plavý vítr - se podobných akcí účastnil. K dalšímu kontaktu s tímto sportem došlo až letos na táboře v Kolíně, kde jsem potkal Simču s Jessynkou. Ta mě nakonec k účasti udolala. Teď jsem jí za to nesmírně vděčný a těším se, že spolu budeme na podobné akce vyrážet i v budoucnu.

Teď něco k cestě k našemu cíli. Jelikož město Fryšták (ne Fryštát, jak se někteří domnívají) leží 10km od Zlína, tak jsme museli vyrazit již brzy ráno. Čili pro nás velice neobvyklým vstáváním už v 5 hodin a po sedmé jsme již odjížděli z Ústí do Prahy. V ranní špičce, která ráno v Praze bývá, nás čekal úkol se dostat za 10 minut z Masarykova nádraží na nádraží Hlavní. Kdo mě viděl sprintovat s 10 kilovou krosnou na zádech a se Sunny v náručí na eskalátorech, ten se opravdu pobavil. Pro mě to byl taky opravdu nezapomenutelný zážitek. Cesta z Prahy do Pardubic, kde na nás čekala Simča s Jessy, nám velmi rychle utekla, jelikož jsme měli štěstí a „zapadli“ do toho „správného“ kupé, kde byla jedna paní kynoložka, se kterou jsem celou cestu do Pardubic něco probíral. V Pardubicích jsme se sešli se Símou a Jessynkou a po chvíli už nasedali do vlaku mířícího ku Zlínu, kde na nás už čekala Alča s Kimem. Cesta do Zlína přes Otrokovice byla trochu zdlouhavější a tak jsme stačili probrat spoustu věcí, vyluštit křížovky, pořídit nějaké fotky, na chviličku si odpočinout a už jsme byli na místě. Ve Zlíně jsme si ještě zašli na náměstí dokoupit mapu, která byla povinnou výbavou a taky nemohli opomenout návštěvu zverimexu, kde Sunnynka dostala novou hračku v podobě ananasu a všichni pak dostali dobrůtky. Ze Zlína jsme pak pokračovali autobusem do města Fryšták. Po menším bloudění jsme zde našli DIS (Dům Ignáce Stuchlého), který byl naší základnou. Postavili jsme stan, šli se zaprezentovat, pak šli na procházku a večer na meeting. Okolí Fryštáku je opravdu krásné, poblíž je vodní nádrž a spoustu luk a polí. K večeru jsme zapadli do stanu a přes nápad, že budeme ponocovat až další noc, jak je již naším dřívějším zvykem, jsme tak trochu ponocovali už noc před pochodem.

Ráno v sedm byla snídaně a od osmi začali první závodníci vycházet, někteří dokonce vybíhat, z fryštáckého náměstí. Všichni byli rozdělení podle kategorií. Nejprve vycházely ženy nad 35 let, potom ženy do 35 let, dále muži nad 40 let a nakonec muži do 40 let. Simča s Alčou tak vycházely celkem brzy a já až mezi posledními. Se Sunny jsme vyrazili několik minut před devátou a šli po turistické trase, která vedla zprvu městem Fryšták. Dále viz ITINERÁŘ. Až do Vlčkové jsme se drželi v těsném závěsu za závodníky, kteří byli před námi. U Srnčích dolinek jsme potkali našeho známého Reného Kazdu (páneček Godyho), který se vracel se Zarinkem z LONGU. První přestávku jsme si udělali u hradu Lukov, kde jsme poprvé čekali, až nás doženou holky. Pohled na hrad byl opravdu úchvatný, stejně tak zážitek vyšplhat se ke hradu J. Nakonec nás dohnali na naší polední přestávce na něco drobného k jídlu ve Vlčkové. Kde byly ještě menší zmatky s tím, kde která autobusová zastávka je. Ti, co vědí o co jde, pochopí co myslím J. Potom už jsme vyrazili na cestu do cíle, na které jsme si ještě občas udělali pauzu na fotografování a na odpočinek. Když jsme se blížili cíli, tak nás ještě nemile překvapily některé pro nás velice strmé výstupy. Po výstupu ale naštěstí následoval sestup, a tak jsme se posledních 6 kilometrů hezky prošli po klesající cestě ke Fryštáku. Druhý den bylo slavnostní vyhlášení výsledků za přítomnosti zastupitelů města Fryšták, jimž se celá akce velice zamlouvala. Do kategorií LONG a MID se přihlásilo hodně lidí a byli mezi nimi i velké věkové rozdíly a to od 13 do 68 let. Většina psů se zde pohybovala na volno a úplně v klidu bez jakýchkoliv problémů. Každý z účastníků dostal upomínkový list a nějaké ty dobroty pro svého pejska. Po vyhlášení jsme pobrali naše zavazadla a mířili směrem ku Praze.

Dogtrekking se nám moc líbí a tak se i v budoucnu budeme rádi účastnit podobných akcí. Jen doufáme, že Sunny nebude jedinou reprezentantkou plemene Hovawart a že se najdou další zájemci o tento zajímavý sport.