26.02.2005 – Návštěva Aničky a Kodyho ..:: fotogalerie

V pátek jsme vstali kolem osmé, což je na nás poměrně brzy a na poslední chvíli, jak je naším, no hlavně tedy mým zvykem jsme sbalili poslední věci, které se zdály jako nezbytné, pro naši nadcházející výlet do Prahy. V pravé poledne jsem v Ústí nasednul se Sunnynkou do autobusu, musím dodat, že tentokrát bez jakýchkoliv problému, a pomalu pádili do Prahy. V Praze nás čekala první velká zkouška. Pro Sunny bylo premiérou cestování v PID, hlavně pak v metru. Všechno bylo v pořádku až do chvíle, než jsme došli na eskalátory. To se pak rozhodla, že v žádnym případě na tu jezdící ošklivou věc sama nešlápne. Nakonec tedy nezbývalo nic jiného, než že jsem Sunny musel přenést. Na jednu stranu máme alespoň přípravu na přenášení na ZOP. Pro ostatní cestující to bylo pomalu něco jako chodící atrakce a tak hlavně udivení cizinci na nás koukali, co že se to děje. Konečně jsme se už dostali na nástupiště. To už tu pro Sunnynku byla další nová věc. Muselo by být zajímavé vědět to, co si váš pes zrovna myslí. Možná by to bylo něco v tomto smyslu: „No to je teda pech, nejdřív musíme po nějakých jezdících tentononc dolů … a teď tu stojíme, společně s tolika divnýma lidma … a nějak to tu fouká.“ a po chvíli pak „Ježiš marna co to je ??? co to jede ???“ Nakonec vlastní cestu metrem vzala Sunnynka nejstatečněji. Po jednom přestupu na Florenci jsme se dostali s menšími obtížemi na Černý Most, kde už nás na ČČM vyhlížela Anička s Kodýskem. Všichni jsme se mooc těšili. Všichni jsme se náležitě přivítali, hlavně teda pejsci a my se vydali na cvičák do Říčan. Tam jsme se seznámili se skvělým panem figurantem, který je opravdový profesionál a odborník. Chvíli jsme si povídali, co a jak. Potom jsme vyrazili na plac. Začali jsme nejdřív s hadrem a posléze přešli na dětský rukáv. Pan figurant Sunnynku chválil, což nám všem dělalo velkou radost. Hlavně za skvělý zákus a taky za její přístup. Dokonce jsme nakonec zkusili i normální rukáv a přestože to bylo pro Sunnynku poprvé, tak se toho zhostila celkem dobře. Následovalo vyštěkávání. Potom se celé kolo opakovalo znovu. Po nás byl na řadě Kodýsek. Byla opravdu radost se dívat na tak šikovného pejska, který cvičí jedna radost. Zbytek pátku utekl jako voda. V sobotu jsme vyrazili na dlouhou procházku. Než jsme odjeli tak s námi šel taky Richard se svým oblíbencem nadporučíkem inženýrem Bobešem. Sunnynka si ho celkem oblíbila a tak spolu dováděli. Bobeš to sice celkem často schytával, ale i tak si pořád chtěl hrát. I sobota rychle utekla a nakonec jsme se všemi rozloučili a pádili na autobus do Ústí.